Tvůrčí psaní pro soudce...
...mělo původ v Tvůrčím právu pro spisovatele. Nečekaná diskuse se rozvětvila až do mého mailu, kde vyvrcholila nabídkou, jestli bych nechtěla učit kurs psaní na Justiční akademii, a sice pro soudce s praxí do tří let. Kurs byl vypsán pod přitažlivým titulem "Tvůrčí psaní (nejen) rozsudku", což nenechalo chladným zpravodajský štáb TV Nova, který hned přispěchal s reportáží (...můj štěk o tom, že české justici fandím, a zvláště do mladých soudkyň a soudců vkládám naděje, bohužel pro nadbytečnost vystřihli).
Když jsem kurs připravovala, myslela jsem, že bude z čeho vybírat: těch publikací, co musí o psaní pro právníky/soudce na trhu být! Když jsem "psaní pro právníky" zadala do vyhledávače, vyskočil na mě můj vlastní post vezdejší, následovaný postem JUDr. Šimáčkové "O literatuře, právu a vášni". Další odkazy obsahovaly vesměs spojení "právník" + "psaní všemi deseti". Hezké. V rukou mi nakonec ulpěla jen publikace Odůvodnění civilního rozsudku, ze které se pro účely mého kurzu nakonec moc čerpat nedalo. Takže jsem se do toho pustila na vlastní pěst a vymyslela zcela nahodilý soubor testovacích cvičení, na nichž by se soudci mohli ve psaní (nejen rozsudků) zdokonalovat. Zde několik příkladů:1) Zkuste pochopit následující větu a přepište ji tak, aby ji uměl pochopit i účastník řízení:
„Soud nemohl nezohlednit nemožnost nevědomosti o nedostatku zletilosti poškozené druhého obžalovaného, když tato mu nepopřela okolnost nevlastnění OP v době těsně před údajným spácháním údajného trestného činu neodepření podání návykové látky v množství nikoliv nepatrném pro vlastní spotřebu.“ (věta pochází z postu dr. Karla Čermáka)
Komu se to podaří, získá jedenáct bodů z deseti. Naší skupině se to navzdory veškerému úsilí, vtipu i pokusům o týmovou práci nepodařilo.
2) Vyberte si náhodnou dvoustranu z některých novin a tužte vlastní stylistický cit: chopte se červené tužky a opravte všechny chyby, nesrozumitelné obraty, nesmysly a vůbec veškerou jazykovou neohrabanost, na kterou narazíte. Budete koukat, kolik toho najdete. Úspěch cvičení zaručen u kterýchkoli novin. Naše skupina takto list po listu rozcupovala na maličké kousíčky celé jedno vydání Hospodářských novin.
3) Poslechněte si píseň Iva Jahelky - Balada zimní o smutném konci zdomácnělého divočáka, načež sepište odůvodnění, které by mohlo být součástí skutečného rozhodnutí, o němž je v závěru písně řeč.
Kromě toho došlo na:
- kolektivní rozbory některých obzvlášť vypečených vět z rozsudků samotných účastníků (anonymizované úryvky jsem si nechala pro tento účel poslat ještě před kurzem a byly vesměs skvělé, takže mi dalo práci problematické věty vůbec najít),
- gramatické a literární testy - zkuste si třeba tento,
- ukázky typických stylistických přehmatů v soudních rozhodnutích,
- cvičné psaní rozsudků, které mohly být předlohami několika vybraných soudniček Karla Poláčka,
- rozdělení rolí a čtení úryvků z dosud nepublikované divadelní komedie, která se odehrává v soudní síni, a následně cvičné psaní rozsudku + vyjádření obhajoby a obžaloby na motivy skutkových zjištění a vyjádření postav,
- diskusi o rozdílnosti rukopisu každého z účastníků,
- burzu nápadů a tipů, které každému z nás pomáhají při psaní, zvláště pak při psaní, kdy nám je hlavní a jedinou inspirací termín (což u našich soudců s praxí do tří let platí skoro vždycky),
- společné rozjímání nad tím, proč vlastně neexistuje obecná stylistická a formální příručka pro všechny soudce, a proč si tím pádem každý syslí do šuplíčku svoje vlastní zdařilé vzory, formulace a taháky, a kočuje s nimi napříč kariérou od pracoviště k pracovišti. Ba, vytváří se tak osobitý rukopis soudců a folklór jednotlivých soudů, jenže na rozdíl od literatury krásné, kde prostořeký autor může beze všeho a nahlas zvolat - co je mi do čtenáře? - ať si klidně nerozumí!, soudce si těžko řekne - co je mi do účastníka a/nebo do odvolačky?
V každém případě, účastníci, kteří čtou rozhodnutí soudců, s nimiž jsem v rámci kurzu měla tu čest, se bát nemusí. Přihlásili se mi totiž samí justiční Hemingwayové. A přestože psát už dávno skvěle uměli, kurs se jim prý vesměs líbil. Pokud by se tedy akce opakovala, hlavní výzvou Justiční akademie bude přilákat zájem těch, kteří justičními Hemingwayi nejsou (ačkoli si třeba myslí opak).
4 komentáře:
Minulý týden jsem Vás potkal v jedné restauraci na obědě a když jsem se zeptal, zda to jste Vy, tak jste řekla, že ne! A neříkejte, že máte dvojnici nebo jednovaječné dvojče, takové klišé by Vám v knihách kritici rozcupovali!
Ale dosti žertů - shodou okolností jsem se o podobné téma zajímal intenzivně také.
1) Jsem rád, že se do toho někdo vážně pustil. Mimoprávní vzdělávání pro právníky je stále hluboko pod optimem (zato kolik dějepisu jsem si na fakultě užil ...)! Dokonce už jsem začal sbírat materiály a chystat si vlastní projekt na toto téma, ale přišly mi do toho jiné zásadní věci a mám obavy, že už to nedotáhnu do konce. :-(
Držím Vám tedy palce, ať se Vám v na tomto poli daří.
2) Anglicky psané literatury na toto téma je dost a domnívám se, že valná část je využitelná i zde. Sledovat myšlenku, psát krátké věty, vypíchnout argument, to platí všude stejně. On by třeba Jenda Petrov na JA nemohl pustit nějaký dolar a nakoupit knížky na toto téma z Ameriky?
Ad příklad 1): Nechce se mi věřit, že by to nešlo srozumitelně přepsat. Co rozdělit to do několika vět?
Např.: Soud zohlednil, že druhý obžalovaný musel vědět, že je poškozená nezletilá. Těsně předtím, než měl poškozené podat návykovou látku, mu totiž poškozená nepopřela, že nevlastní občanský průkaz. Tím by se druhý obžalovaný dopustil trestného činu (nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 3 d) Trestního zákoníku) spočívajícího v tom, že poškozené podal návykovou látku v množstvím nikoli nepatrném, tj. množstvím větším, než pro vlastní potřebu.
Co??? Já tomu fakt vůbec nerozumím. On po ní chtěl občanku s tím že si chce napsat její číslo, aby jí mohl podat návykovou látku??? Nebo v jaké souvislosti se vlastně bavili o tom, jestli má, nebo nemá občanku? Já nejsem tedy poživač návykových látek, ale v téhle souvislosti by mi zdravý rozum velel, abych nikomu číslo své občanky nesdělovala, bez ohledu na to, jestli už ji mám nebo nemám...jejejej, a byli všichni zúčastnění normální, nebo to je diskuse jedinců, co si žádají o diagnostický pobyt v Kroměříži (se vší úctou, pardon, non in personam, klidně to smažte, můj úmysl není špatný, jen chci jestli by mi to laskavě někdo vysvětlil, nejsem úplně nejbystřejší asi mi něco ušlo...omlouvám se...hm..)
Pavla Boučková
Okomentovat