02 října 2009

Jan Lata: Kterak jsem byl odvolán z redakční rady časopisu Státní zastupitelství

Dnešního dne (1. 10. 2009) mně byl doručen dopis ředitele společnosti Novatrix Petra Boreckého, vydavatele časopisu Státní zastupitelství, ve kterém sděluje, že vzhledem k problémům, „které se v poslední době objevily v doposud hladkém působení redakční rady“ a zájmu „uklidnění situace a zabezpečení řádného fungování časopisu v budoucnu“, mě odvolává z funkce člena redakční rady časopisu Státní zastupitelství. Pan ředitel ke konci dopisu vyjádřil naději, že „tento krok vydavatele pochopím a zůstanu našemu společnému dílu věrný jako autor“.

Skutečné důvody mého odvolání nejsou z dopisu patrné, lze jej však interpretovat tak, že jsem byl v redakční radě strůjcem svárů a rozmíšek. Pokládám proto i z důvodu vlastního ospravedlnění za potřebné popsat genezi svého devítiměsíčního působení v redakční radě tohoto periodika.

Do redakční rady jsem byl jmenován v prosinci loňského roku coby zástupce Unie státních zástupců a nahradil tak bývalého prezidenta USZ Petra Cigánka. Během svého členství v radě jsem krom účasti na jejich jednáních a vypracovávání recenzí k článkům pořídil pro časopis dva rozhovory (s novou prezidentkou USZ Lenkou Bradáčovou a soudcem Ústavního soudu Janem Musilem), obstaral článek Josefa Zily, profesora Stockholmské Univerzity, o principech fungování švédské prokuratury a sepsal článek „Hrozí asistenční model státního zastupitelství“, ve kterém jsem kritizoval změnu trestního řádu umožňující zastupitelnost státních zástupců asistenty v řízení před okresními soudy. Zároveň jsem se postupně dostával do věcných sporů s předsedou redakční rady doc. Zdeňkem Koudelkou ohledně publikace některých článků.

Při mém nástupu do redakční rady mě poněkud překvapila stručnost, s jakou se jednání vedla. Byl předložen seznam článků zaslaných k publikaci, doc. Koudelka se otázal editora, zda postačují k naplnění čísla a po kladné odpovědi byl stanoven termín dalšího jednání. Schůze redakční rady tak byla často ukončena do čtvrt hodiny, přičemž věcná diskuse o předložených článcích se téměř nevedla. K prvnímu sporu ohledně publikace článku došlo nad textem Petra Černého „Má se stát Unie státních zástupců odborovou organizací?“, kdy jeho uveřejnění nedoporučili dva recenzenti. V časopise bylo pravidlem, že ke každému předloženému článku byly vypracována dvěma členy redakční rady (určenými předsedou) recenze, které v drtivé většině vyznívaly kladně a bez výraznějších připomínek. S recenzemi jsem polemizoval a na redakční radě se zasazoval o publikaci příspěvku, doc. Koudelka nicméně rozhodl, že publikován nebude. Dalším sporným článkem byla recenze Romana Hájka na ročenku Unie státních zástupců, která se týkala dějin prokuratury v letech 1948 až 1992. Doc. Koudelka požadoval odstranění jedné pasáže, což dr. Hájek odmítl a recenze proto publikována nebyla. Tou dobou mě začínalo vadit, že doc. Koudelka rozhodoval o neuveřejnění příspěvků sám, aniž by dal hlasovat, jakkoliv jsem tento postup opakovaně navrhoval.

Tato situace kulminovala na jednání redakční rady dne 12. 5., kdy doc. Koudelka sdělil, že obdržel dopis Ivo Ištvana reagující na jeho editorial z č. 4/09, příspěvek však nebude uveřejněn, neboť náš časopis dopisy čtenářů neuveřejňuje a je to cesta k nikam nevedoucím nekonečným názorovým výměnám. Na situaci jsem reagoval níže uvedeným dopisem zaslaným všem členům redakční rady a zástupci vydavatele:

"Vážené kolegyně a kolegové z redakční rady, obracím se na Vás s prosbou o posouzení zásadní otázky, kterou zřejmě budeme muset vyřešit na nejbližším zasedání redakční rady, a sice kdo rozhoduje o publikaci příspěvků zaslaných do časopisu Státní zastupitelství.

Tato otázka vyvstala na jednání redakční rady konaném dne 12. 5. v souvislosti s příspěvkem dr. Ištvana, jenž autor zaslal tajemnici redakční rady dr. Krejčiříkové „k uveřejnění do časopisu Státní zastupitelství“. Dr. Krejčiříková z pokynu doc. Koudelky nezaslala příspěvek členům redakční rady, a ti se proto o jeho existenci dozvěděli až na jednání dne 12. 5. (já sám jsem byl o existenci příspěvku informován již dříve přímo dr. Ištvanem).

Na tomto jednání tedy doc. Koudelka informoval přítomné členy redakční rady o zaslaném příspěvku s tím, že rozhodl, že tento nebude s ohledem na jeho osobní charakter publikován, přičemž se jedná o žánr čtenářského dopisu a tuto rubriku náš časopis nemá zřízenu (s ohledem na ústní vyjádření doc. Koudelky nevylučuji, že jeho odůvodnění nereprodukuji zcela přesně).

Na to jsem vystoupil já s tím, že podle mého názoru by příspěvek naopak publikován být měl, že podobné krátké glosy svědčí o tom, že náš časopis je čten a uveřejňování podobných textů pokládám za přínosné a i vzhledem k obsahu editorialu, na který dr. Ištvan reaguje, bych uveřejnění příspěvku pokládal za korektní. Doc. Koudelka na to opáčil, že rozhodl, že příspěvek publikován nebude.

Na to jsem uvedl, že bychom měli rozhodnout, zda o připuštění zaslaného textu k publikaci rozhoduje redakční rada jako celek anebo pouze její předseda, přičemž v případě přijetí druhé eventuality by byli (zbylí) členové redakční rady postaveni do role poradců předsedy a vypracovávatelů recenzí. Na to reagoval dr. Coufal s tím, že se jedná o zásadní otázku, která by s ohledem na nízký počet přítomných měla být probrána až na reprezentativněji obsazeném jednání.

Dovolil bych si Vás tedy požádat o promyšlení této situace a případné vyjádření. Připomínám, že dle tiráže rozhoduje o publikaci odborných příspěvků (po recenzování) redakční rada. Otázkou zůstává, kdo rozhoduje o publikaci příspěvků neodborných, jakož i kdo posuzuje (ne)odbornost příspěvku. Po mém soudu by o všech těchto otázkách měla rozhodovat redakční rada jako celek, přičemž všechny příspěvky zaslané s návrhem na uveřejnění by měly být automaticky rozeslány všem členům redakční rady. Je pochopitelné, že ne na všechny příspěvky je nutné vypracovávat recenze (např. zprávy z konferencí, recenze publikací, krátké glosy apod.), což se ani nyní neděje. Bylo by samozřejmě optimální, pokud by redakční rada rozhodovala ohledně publikace zaslaných článků konsensuálně, nicméně pokud by ani po proběhlé diskusi nebylo konsensu dosaženo, mělo by se rozhodovat hlasováním. (…)"

Na další schůzi redakční rady dne 10. 8. dorazil též ředitel společnosti Novatrix Petr Borecký, který přislíbil, že navrhne vydavatelský kodex, který detailně upraví pravidla rozhodování o publikaci příspěvků. Tento návrh jsem přirozeně uvítal a doufal, že povede k omezení třecích ploch. Ředitel Borecký posléze zaslal návrh vydavatelských pravidel, ke kterým jsem uplatnil několik věcných připomínek. Pro úplnost je uvádím zde:

"Dobrý den,
s návrhem vydavatelských pravidel souhlasím, upozorňuji pouze na skutečnost, že se zejména věnují rozhodování o uveřejnění odborných článků, na které se vypracovávají recenze, avšak pomíjí rozhodování o uveřejňování dalších textů (odborné diskuse, recenze právnické literatury, zprávy o odborných setkáních, aktuální informace ze soustavy Státního zastupitelství a podobně – viz čl. III. odst. 4 pravidel), které předpokládám recenzovány nebudou.

Dovolil bych si proto navrhnout doplnění pravidel v tom směru, že všechny texty zaslané časopisu ke zveřejnění se rozesílají všem členům redakční rady, přičemž pokud má některý člen RR námitky k zaslanému článku či vůbec nesouhlasí s jeho uveřejněním, předloží věc RR k rozhodnutí.

Připomínám, že problémy s uveřejněním se vyskytly právě u těchto typů textů (recenze dr. Hájka, dopis dr. Ištvana) a doplnění pravidel tedy navrhuji právě proto, abychom se do budoucna těmto konfliktním situacím vyhnuli.

K rozhodování o uveřejnění recenzovaných odborných článků dávám dále na zvážení, zda je vhodné, aby uveřejnění článku bylo vyloučeno „pouze“ na základě dvou odmítavých recenzí (viz čl. IV odst. 1 pravidel), neboť nelze vyloučit, že i v takovém případě by všichni zbývající členové RR mohli pokládat článek za vhodný k uveřejnění. Dva negativně hodnotící recenzenti by tak vlastně redakční radu „vyšachovali“ z rozhodování. Dávám proto na zvážení alternativu, že recenze mají vždy pouze povahu doporučující s tím, že i v případě dvou negativních recenzí rozhoduje s konečnou platností redakční rada."


Na redakční radu dne 14. 9. ředitel Borecký nedorazil a mé připomínky proto projednány nebyly s tím, že se tak stane na příští radě za přítomnosti pana Boreckého dne 6. 10. Tohoto jednání se však již vzhledem ke svému dnešnímu odvolání nebudu účastnit. O důvodech, které pana ředitele k tomuto kroku vedly, se mohu jen dohadovat, vůči mě se choval vždy vstřícně a měl jsem pocit, že chce celou situaci řešit korektní způsobem, vím jen tolik, že víc jak 90% placených výtisků časopisu Státní zastupitelství odebírá soustava státního zastupitelství.

Při svém působení v redakční radě jsem se nevyhýbal názorovým střetům a zejména jsem požadoval stanovení přesných pravidel pro rozhodování o publikaci přípěvků. Vždy jsem se však snažil být maximálně korektní, což snad vyplývá i z přiložených dopisů. Přesto jsem zřejmě narušoval „hladké působení redakční rady“ a v zájmu „uklidnění situace“ jsem byl z funkce odvolán. Samotné členství v redakční radě jsem chápal spíše jako práci navíc, nebylo mě nijak příjemné dostávat se do konfliktů s náměstkem nejvyšší státní zástupkyně a z této funkce nekynuly žádné finanční ani jiné výhody. Přesto mě však odvolání mrzí, neboť mám obavu, že potvrzuje neblahý trend projevující se na státním zastupitelství, který nesnese veřejné vyjádření kritického názoru.

Jan Lata
státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně
tiskový mluvčí Unie státních zástupců

16 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Po zkušenostech z posledních dnů se nabízí vysvětlení celého případu toto: Vydavatelství mělo podezření, že v řadách redakční rady je narušitel, který její činnost sabotuje dotazy. Proto nastražilo past. Všem členům redakční rady rozeslalo fiktivní dopis o odvolání a čekalo, kdo interní informace z redakční rady vynese ven. A hle, potrefená husa se odkopala a sama na sebe před zraky pohoršené odborné veřejnosti ukázala prstem. Nebo je snad nějaký výklad ještě pravděpodobnější?

Petr Kovanda řekl(a)...

Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic.
(Edmund Burke)

keff řekl(a)...

Pane Jägere, váš projev vyznívá, jako byste se učil slovní zásobě z Rudého Práva, to vám v mých očích důvěryhodnosti nedodává.

Anonymní řekl(a)...

keff: nežereš maso a nepoznáš vtip :o)

Karel Malysz

Jiří Košíček řekl(a)...

Zajímavé, státní zastupitelství taky, nuceně :), odebírám... můžu srovnávat třeba s B. advokacie, je pravda, že se zlepšilo..., ale srovnat s BA se to nedá vůbec, může být rozdíl v penězích, určitě, ale SZ je takové mrtvé... Působí dosti amatérsky. Při úklidu kanceláře po předchozí kolegyni jsem objevil několik let stará čísla, úroveň byla katastrofická na úrovni přetisknuté odborářské nástěnky z let minulých. Takže změna tu je, i když ne moc velká. Obměnou členů redakční rady se něco změnilo, teď se půjde spíše zase zpět, bude se tam psát, jak je všechno skvělé, kdo má narozeniny, na jaké konferenci kdo z vedení vystoupil atd. Co mě na tomto časopisu vadí, je to, že chybí diskuze, reakce, polemika. Že tam nejsou názory z praxe, články z praxe, odspodu, výměna zkušeností. Až na výjimky - třeba články právě J. Laty a K. Šabaty. Příčítal jsem to určité laxnosti a pasivitě, obavám z nadřízených, která mě připadá u velké části státních zástupců vrozena (např. toto se projevuje u problematiky zneužívaných dohledů ze strany KSZ - hrubě zasahující do nezávislosti dozorového státního zástupce, jdoucí zcela mimo zákon, když jen za základě rezortního předpisu bývá dozorový státní zástupce uveden do patřičných mezí, jen aby, proboha, nerozhodoval podle svého vlastního svědomí a svého právního názoru, o tomto se mezi advokáty příliš neví a bylo by zajímavé, kdyby někdo na toto v rámci obhajoby upozornil), ale jak vidím, ryba smrdí od hlavy, je velmi hloupé, když o obsahu rozhodují jeden či dva lidé, navíc velmi spojeni s vedení SZ, kteří určitě nemají zájem o jakoukoli kritiku, nebo polemiku s oficiálními názory. Když jsem se podíval na charakteristiku časopisu na stránkách NSZ, tak tam píší: Cílem redakční rady je publikovat na stránkách časopisu Státní zastupitelství především odborné a praktické zkušenosti státních zástupců, které mohou být přínosem pro jejich každodenní aplikaci práva. Vítány jsou však i články polemické, kriticky hodnotící stav legislativy, organizaci práce i právní názory jiných právníků.
Tak to teda neplatí. Z pohledu zkušenosti to působí směšně, ať si to vymažou! Časopis je placený z veřejných peněz, rozhodovat takto dehonestujícím způsobem o aktivních a někdy kritických členech rady, je ostudné.

Guy Peters řekl(a)...

Unie státních zástupců je odborovou organisací již dnes.

Jinak se mi zdá, že všechny redakční rady jsou stejné. Já byl do jedné jmenován, nicméně posléze bylo mé jmenování prohlášeno za neplatné od samého počátku.

Anonymní řekl(a)...

Přo vší úctě stejně o podobě časopisu rozhoduje redakční rada a ne zakladatelská smlouva nebo podobný plátek. Za další nechápu, proč se z veřejných peněz platí podobné tiskoviny na úrovni Pepernetu Slávka Boury.

Celý ten případ je provinční záležitost typu hádky dvo osob redakce o výměně ilustrátorky časopisu Ohníček.

Josef Váchal

Aleš Ziegler řekl(a)...

Vidím, že naše fakulta zřejmě nijak nevybočuje z průměru, hurá:-)

Anonymní řekl(a)...

Pane Lato,
že vám to zato stojí... Za chvíli zde budeme opravdu řešit podobu každé nástěnky na chodbách státních zastupitelství. Spíše se zamyslete, zda ten časák někdo čte a zda nebude lepší pro vás i pro nás lepší ho nadále nevydávat.

Petr Sivý

Anonymní řekl(a)...

Autor zřejmě svými polemikami a "nevhodnými" dotazy začal zbytku redakční rady narušovat "klid na práci", že. Jeho odvolání mne vzhledem k trendům nyní bohužel v resortu převažujícím nijak nepřekvapuje :(
Čekám, kdy bude ve státním zástupitelství oficiálně vyhlášena potřeba normalizace poměrů...

Tomáš Skála

Štěpán Šťastník řekl(a)...

ad Petr Sivý

Váš názor mi příjde jako inspirativní návrh na řešení blogovaného problému. Nicméně aby byl skutečně efektivní a prosaditelný měl by někdo zevnitř uvést, kdo na soudech a státních zastupitelstvích rozhoduje o odebírání tohoto časopisu. Předpokládám, že vydavatelství by si rozmyslelo vydávání časopisu, který by nikdo odebírat nechtěl. Na druhou stranu je ale asi pochopitelný zájem na vydávání časopisu, jehož odbyt má jistý např. díky rozhodnutí "nadřízených orgánů".

Ivo Ištvan řekl(a)...

Myslel jsem si, že název redakční rada je od slova radit se, tedy vyměňovat si názory. Asi jsem se mýlil. Na druhou stranu není-li časopis Státní zastupitelství otevřen svobodné výměně názorů svých čtenářů, těžko něco takového požadovat od jeho redakční rady.

Igor Stříž řekl(a)...

Nevím jak to chodí v redakčních radách jiných odborných periodik, ale díky bohu za tu "naši", která nám předloží jen ty názory, které jsou správné a nesnaží se nás zmást názory špatnými. A kdo má názory jiné, ať si jde! Ještě, že má časopis Státní zastupitelství tolik čtenářů, ikdyž z donucení. To se nám to vydává, když nám to někdo zaplatí. To se nám to cenzuruje, když nám to pak někdo vydá...!

Zdeněk Koudelka řekl(a)...

Lidové noviny (9. 10. 2009 s. 5) přinesly text "Žalobci se ve svém časopise bijí o Čunka" o odvolání Jana Laty z redakční rady právnického časopisu Státní zastupitelství. Ovšem zmiňovaný časopis patří vydateli a ten rozhoduje o obsazení členů redakční rady. Žádný boj se o konkrétních kauzách na redakční radě nevedl, jelikož jde o teoretický časopis.
Členem redakční rady jsem se stal s představou, že půjde o dobrovolnou teoretickou práci v přátelském kolektivu. Všechny články, které napsal J. Lata, byly v časopise otištěny. Časopis však nemá rubriku „Dopisy čtenářů“, stejně jako jiné teoretické časopisy. I v budoucnu budou zveřejňovány texty, které mají charakter odborné statě, ne dopisy. Proto nebyl zveřejněn dopis I. Ištvána ani reakce A. Salichova v jejich sporu. V odborném časopise nelze donekonečna otiskovat protichůdné reakce zúčastněných. Vzhledem k množství tiskovin má možnost každý, kdo neuspěje u jednoho vydavatele, obrátit se na jiného či dát text na internet. Přání jednoho člena redakční rady nemůže být určující pro vytváření obrazu časopisu.
Osobně jsem byl členem několika redakčních rad, v nichž již nepůsobím. Byl jsem odvolán z redakční rady Politologického časopisu a některé mé články byly různými redakcemi odmítnuty. Respektuji však, že nemohu žádnému vydavateli vnucovat svou osobu či text. Považuji jmenovaní do funkcí za něco dočasného, co dříve či později skončí a věřím, že se nikdy nebudu soudit o bývalé funkce.
Omlouvám se vydavateli časopisu, že jsem mu před necelým rokem jmenování J. Laty navrhl. Lituji, že i kvůli tomu odešel z redakční rady její dřívější předseda Petr Coufal, kterému za práci pro časopis děkuji.
Zdeněk Koudelka
Předseda redakční rady Státního zastupitelství

Zdeněk Koudelka řekl(a)...

Na podzim roku 2011 byla na základě požadavku nových držitelů moci v soustavě státního zastupitesltví odvolána vydavatelem časopisu Státní zastupitelství dosavadní redakční rada a jmenována nová, včetně J. Laty. Nikdo ze staré redakční rady v tom neviděl problém, nikdo se nesoudil ani nefňukal v novinách či na internetu. Jsme v demokratické pluralitní společnosti a kdo chce, publikační platformu si najde.

Anonymní řekl(a)...

Jan Lata

Bylo by dobé projít poslední ročníky časopisu a udělat si názor na vývoj jeho odborné úrovně. Nelze nepoukázat např. na dadaistické texty prof. Golovikina (naposledy 11/11), nikdy nekončící seriál prof. Marka či oslavu statí doc. Koudelky z pera Miloše Zemana (7-8/11).
Změny v redakční radě ke konci roku 2011 byly odůvodněny právě úrovní časopisu a jeho nízkým praktickým přínosem pro státní zástupce.